Fotograf Ondřej Brynych

Bylo mi tehdy myslím čtrnáct let, když jsem byl na svém prvním větším koncertě sám. Byl jsem z toho tehdy naprosto unesen a v jistém smyslu jsem dodnes. Jedna z nejoblíbenějších částí mého šatníku je šátek, který jsem si tam tehdy koupil. Byl jsem fascinován publikem – barevná „číra,“ otrhané seprané kalhoty, těžké omlácené glády, spreji malované křiváky a mikiny, které očividně už také něco pamatovali a spínací špendlíky – spousta spínacích špendlíků, které mohli držet různé ručně dělané nášivky či jiné podobného druhu ozdoby. Ztělesněná nekomfortnost, svoboda?

Často mě zaráží u většiny nových knížek, které čtu, vzpomenu-li si, k jak malému počtu lidí se obracejí. (Karel Čapek)

Míra uspokojení bývá hodnocena podle očekávání. Pokud se někdo chce dobře bezduše bavit, je pro něj v soudu rozhodující, zda-li se až „za břicho popadal", jiný chce „dokonalou akci", jiný zase třeba kvalitní dramatické výstupy, herecké výkony, poutavý příběh, originálnost, promyšlenost, duševní poselství, věrohodnost (aby se tomu „dalo věřit“). Nemůžeme chtít od akčního filmu romantiku nebo naopak od „slaďáku" aby uspokojil fanouška napínavé akce - oba budou ten či onen film hodnotit naprosto odlišně majíce zcela odlišný metr. Tomu se zkrátka říká subjektivní hodnocení.

Sedíš a popíjíš pivo ve svém oblíbeném klubu. Ani se tomu už nebráníš, když kradmo pozoruješ mladé děvče, jež svými pohyby a tím, jak je oblečena, dává všem patřičně najevo, že „je taky žena." Je to jedna z těch, na které se nemusíš moc pozorně dívat, abys odhalil její drobet chlapeckou postavu, a které bys rozhodně nehádal víc než patnáct let. Ale stejně ji pozoruješ. Možná, že kdyby tě třeba oslovila, tak bys ji ani taktně neodbyl, i když bys už v tu chvíli věděl, že si za to budeš druhý den nadávat.